Živný, Ladislav Jan, 1872-1949 (Q382)
Jump to navigation
Jump to search
Czech librarian
- Živný, Ladislav
| Language | Label | Description | Also known as |
|---|---|---|---|
| English | Živný, Ladislav Jan, 1872-1949 |
Czech librarian |
|
Statements
Narozen 3. 1. 1872 v Újezdě u Nového Bydžova, zemřel 17. 3. 1949 v Praze. Učitel, bibliograf, publikační a redakční činnost z oboru knihovnictví a bibliografie, překlady z angličtiny.
0 references
1872-01-03
(January 3rd, 1872)
(January 3rd, 1872)
0 references
Újezd u Nového Bydžova (okres Hradec Králové)
0 references
1949-03-17
(March 17th, 1949)
(March 17th, 1949)
0 references
Praha (okres Hlavní město Praha)
0 references
Bibliografický ústav při Osvětovém svazu v Praze
1917
1925
Praha|Hlavní město Praha|Bibliografický ústav při Osvětovém svazu v Praze|1917-1925
0 references
Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR)
1925
1935
Praha|Hlavní město Praha|Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR)|1925-1935
0 references
Státní knihovnická škola
1920
1935
Praha|Hlavní město Praha|Státní knihovnická škola|1920-1935
0 references
Narodil se 3.1.1872 v Újezdě u Nového Bydžova jako syn řídícího učitele. Docházel na gymnázium v Hradci Králové, rok do Prahy a opět v Hradci, kde maturoval v roce 1890. Povoláním učitel v Novém Bydžově (nejprve na obecných školách, od roku 1899 na měšťanských školách) se v r. 1902 poprvé dostal do Anglie a zde v Liverpoolu poznal veřejnou knihovnu a její činnost. I v průběhu dalších pěti cest v letech 1903-1910 zaměřil pozornost na anglické veřejné knihovnictví. Seznámil se také s knihovnami v Německu, Holandsku, Belgii, Francii a Švýcarsku. Jeho cílem bylo prosadit typ anglosaské veřejné knihovny u nás. Rozsáhlé jazykové znalosti mu umožňovaly sledovat zahraniční odborný tisk a udržovat písemný styk s mnoha čelnými představiteli světového knihovnictví. Své názory, záměry a plány začal prosazovat v časopise Česká osvěta, který sám v r. 1904 založil. Periodikum, které začal vydávat ve Velvarech a přenesl do Nového Bydžova, odevzdal od r. 1908 Svazu osvětovému jako jeho oficiální orgán. Sám však v té době do Prahy ještě nemohl přejít. Do České osvěty psal o americkém, anglickém a skandinávském knihovnictví i mnohé stati, které byly ukázkami z jeho budoucích samostatných děl. Vnesl do prostředí knihovědy nový fenomén – čtenáře. Již v r. 1904 vydal moderní knihovnickou příručku Rukověť knihovnictví. Dobudování veřejného knihovnictví podmiňoval zákonnou úpravou. Návrh zákona uveřejnil již v r. 1907. Po první světové válce v přípravě zákona intenzívně pokračoval.
0 references
Návrhy vypracoval s dr. Auerhanem. Má zásluhu na tom, že zákon o veřejných knihovnách obecních, který rozvoj našich veřejných knihoven posunul na první místo na světě, byl v r. 1919 přijat jen 9 měsíců po vzniku republiky. Za první republiky napsal řadu publikací na podporu moderního veřejného knihovnictví. Užitečnou příručkou byly Veřejné knihovny, jejich vývoj a správa (1919), v níž pojednával o umístění knihoven, hospodaření a statistice a byl v ní oceňován i dodatek věnovaný katalogizačním pravidlům a ukázkám popisu. V práci Nové poslání knihoven a ústavy informační (1923) psal s určitou předvídavostí o informační funkci veřejných knihoven. Publikace Moderní knihovna (1928) je zaměřena na umístění knihoven a jejich zařízení, evidenci, revizi knihovních fondů a katalogizační praxi. Zhodnocení vývoje představuje publikace Deset let veřejných knihoven a co předcházelo (1929). Byl našim velkým propagátorem desetinného třídění a s tím souvisí jeho další práce. Význam DT pro katalogy a bibliografie zdůraznil v brožurách Desetinné třídění (1914) a Desetinné třídění v praxi (1917), také v Radách a pokynech pro knihovny a čítárny (1915) doporučoval DT. V České osvětě přinášel pravidelná zpravodajství o rozvoji DT v jednotlivých cizích státech i u nás. V r. 1917 dal podnět k založení samostatného knihopisného odboru při Svazu osvětovém. Od r. 1918 vydával lístkový Český katalog bibliografický, který za jeho spoluredakce vycházel do té doby nákladem Spolku českých knihkupeckých účetních. Vydal práci Český bibliografický ústav (1918), v níž nastínil organizaci a budoucí úkoly ústavu, uveřejnil brožuru Bibliografie cizí a česká (1919).
0 references
V r. 1919 převzal bibliografický ústav založený a řízený Živným, stát a Živný přešel do Prahy. V r. 1922 začal za jeho redakce vycházet týdně Bibliografický katalog, který vycházel do r. 1929. Z Kongresové knihovny získal Živný přes milión lístků děl slovanských literatur. Napsal první práci svého druhu v české odborné literatuře Rukověť bibliografie. 1.Nauka o popisu (1924). 2. Nauka o katalogu (1932). Ústav se stal v r. 1925 součástí Národní a univerzitní knihovny. Živný se zasloužil o českou bibliografii po stránce koncepční a organizační, vypracoval program pro národní bibliografii retrospektivní i současnou, zdůraznil úkoly bibliografie v rámci lidového vzdělání, docenil význam zpravodajsko-informačních služeb. Díky zásahům Z. V. Tobolky došlo v registrující bibliografii ke změnám, se kterými se Živný nikdy neztotožnil. Uveřejnil rozsáhlý polemický článek, který byl předzvěstí jeho rozchodu s prací na národní bibliografii. Živný v NK působil až do konce srpna 1935. Do důchodu odcházel ve funkci aktuárského ředitele NK. Z počátku 30. let pocházejí jeho práce O národní bibliografii (1930) a O bibliografické evidenci národní tvorby literární se zřetelem k potřebám mezinárodním (1931). V prosinci 1918 uspořádal první třínedělní kursy pro knihovníky. V letech 1920-1935 vyučoval jako docent na české Státní knihovnické škole. Přednášel zde zahraniční knihovnictví, knihovnické zákonodárství, bibliologická třídění, nauku o bibliografii, vykonával s posluchači praktická cvičení. V roce 1926 se zúčastnil mezinárodního knihovnického kongresu v Praze.
1 reference
Congrès international des bibliothécaires et des amis du livre tenu à Prague du 28 juin au 3 juillet 1926: procés-verbaux et mémoires publiés par le comité exécutif du congrès, t. I: Procès-verbaux. Prague: [s.n.], 1929, s. 54.
Byl aktivní ve Spolku čsl. knihovníků a jejich přátel, zejména v publikační činnosti. Referoval a psal články do Časopisu čsl. knihovníků, stal se jeho redaktorem. Tam sestavil a zveřejnil několik ročníků podrobného přehledu prací a článků – Bibliografii československé knihovědy. Tím se stal zakladatelem naší odborné knihovnické bibliografie. nd
1 reference
Časopis československých knihovníků. Praha: Spolek čsl. knihovníků a jich přátel, 1929, 8(3), s. 173.
Sborník věnovaný oslavě L. J. Živného. 1935. Portrét L. J. Živného (původně publikován jako frontispice Sborníku... )
0 references
Česká bibliografie. Sv. 10. 1972, s. 373-391
0 references
Bulletin SKIP, 2002, č. 2, s. 16-18
0 references
ČČK, 1933, . 4-5, s. 103-106 1936, . 1-2, s. 15-60, 65-88
0 references
Česká osvěta, 1942, . 5, s. 170-172 1947, . 1-2, s. 42-4
0 references
Čtenář, 1972, č. 1, s. 25-26, Knihovna, 1950, č. 1, s. 31
0 references
Dokumentace a desetinné třídění: časopis Dokumentačního ústředí a Čsl. dokumentační společnosti. Praha: Čs. dokumentační společnost, 1949, s. 27-28.
0 references
Zpravodaj SK ČSR, 1982, . 1, s. 42-47
0 references
NOVOTNÁ, Ivana. Osobnosti českého knihovnictví: Ladislav Jan Živný v české bibliografii. In: Duha, 2006, 20(4), s. 7-10.
0 references
Fotografie: Archiv Národní knihovny ČR
0 references
JANSOVÁ, Linda: Ladislav Jan Živný (Ikaros, 2005, 9(9))
0 references
Wikipedie (Ladislav Jan Živný)
0 references
000000393
0 references
sck00393
0 references